Štěpán Čábelka brzdí optimismus ohledně AI

Kamarád mi doporučil nedávno vydanou knížku od známého amerického ajťáka a filosofa, Raye Kurzweila, nazvanou Singularita už je za rohem (Singularity is nearer), viz https://www.amazon.com/Singularity…/dp/B0CPPCVT44…. Jde o volné pokračování knihy Singularita se blíží (Singularity is near), vydané v r.2005. Kniha pojednává velmi obšírně o naší blízké budoucnosti v sepětí s AI (umělá inteligence). Singularitou myslí Kurzweil okamžik, kdy „splyneme s AI“.

Kurzweil očekává, že díky AI, a dalším technologiím jako nanoboti a 3D tisk, budeme už za pár let žít v dokonalém ráji. Naše kognitivní schopnosti vzrostou o několik řádů, až připojíme naše mozky do cloudu. Budeme žít věčně, protože nanoboti vyléčí každou nemoc a zastaví proces stárnutí. A kdo by náhodou umřel, vytvoří si svoje digitální dvojče tím, že se jeho mozkové operace beze zbytku nasimulují v počítači. Nanotechnologie dále umožní skládat libovolné materiály přímo z atomů, což ve spojení s 3D tiskem způsobí, že všechno bude skoro zadarmo. Nerovnosti ve společnosti poklesnou, chudoba zmizí, všeho bude dost.

Na Amazonu má kniha aktuálně hodnocení 4.4/5, a Ray Kurzweil je respektovaný odborník, kterému mnohé predikce už vyšly. A přitom si těžko představit větší blábol. Ta kniha je tak hloupá, že mi hlava nebere, jak tomu někdo může věřit. Všechny ty predikce jsou postaveny na úplně chybných předpokladech. Namátkou jen ty nejkřiklavější – lidský mozek nepracuje jako digitální mašina, provádějící operaci za operací nad strukturovanými daty. Takhle pracuje jen levá hemisféra. Pravá vnímá spojitě, holisticky a postupně zaostřuje. Pravou hemisféru nikdy nasimulovat v počítači nedokážeme.

Představa, jak se vše vylepší díky AI je založena na naprosto chybné úvaze, že v přírodě – našem mozku, těle a biosféře – se věci odehrávají lineárně a je možno je predikovat. Ve skutečnosti je každý jen trochu složitější systém komplexní a chaotický, takže jej predikovat není možno, neboť už malé odchylky mají obrovské následky. Nemluvě o tom, že uzavřené systémy v podstatě neexistují a vše ovlivňuje vše.

Knihou se jako červená nit táhne přesvědčení ajťáků, že když zlevňují digitální technologie, dříve nebo později zlevní vše. Že jsou tu jakási materiálová omezení, např. konečné zásoby zlata, stříbra, kobaltu apod. jim jaksi vůbec nedochází. Nemluvě o globální nerovnováze v surovinových zásobách a nemluvě o tom, že USA a celý západ technologicky stále více zaostávají.

Přínos této (mizerné) knihy vidím, nicméně, v něčem úplně jiném. Je dokonalou ukázkou levohemisférového myšlení, které musíme jako lidstvo většinově opustit, pokud se máme někam posunout. Může též sloužit jako ukázka toho, o jaké budoucnosti pro nás všechny globální elity sní. A která sice nebude, ale snahy se k ní posunout budou určitě.

Coby ideový protiklad knihy a mentální pohlazení po čtení této snůžky hloupostí doporučuju např. https://www.peoplecomm.cz/design-regenerativnich-kultur od Daniela Wahla.