Michal Téra: K historii vztahů Rusů a Ukrajinců

Ukrajince, Rusy a Bělorusy spojují hluboké historické a kulturní vazby. Rozhodně není pravda, že by Ukrajinci byli nějací “Chazaři.“ Chazaři byli konkrétní turkické etnikum, které už dávno zaniklo. Všechny tři východoslovanské národy tvořily dříve jeden lid, jeden národ, jeden kulturní, jazykový a etnický prostor, a to je pojí svým způsobem dodnes. Všichni byli součástí prostoru, kterému se říkalo “Rus” podle nejstaršího státního útvaru východních Slovanů. A ačkoliv se tento útvar politicky rozpadl a jeho jednotlivé části se politicky vydaly jinou cestou, ještě dlouho se Bělorusové, Ukrajinci a Rusové vnímali jako jeden národ. Někteří to tak vnímají dosud.

Až někdy v 17. století si začala část východoslovanského obyvatelstva uvědomovat vzájemné rozdíly, což vedlo k tomu, že část obyvatel Ukrajiny a Běloruska se začala od Rusů odlišovat. Tyto snahy vyvrcholily v 19. století, kdy vznikla spisovná ukrajinština (a po ní běloruština), proběhlo něco jako ukrajinské a běloruské národní obrození. Od této doby můžeme také mluvit o tom, že Ukrajinci a Bělorusové existují jako plnohodnotné a samostatné národy. Přesto jsou jejich vazby s Rusy velmi blízké, a ne každý obyvatel Ukrajiny se považuje za příslušníka jiného národa než Rusové.

Nicméně vždy tento proces provázely konflikty: na ruské straně byla a dosud v některých kruzích trvá nechuť k uznání Ukrajinců jako samostatného národa a Ukrajina je považována za součást ruského prostoru. Na ukrajinské straně zase od počátku 20. století začal vzrůstat agresivní nacionalismus, šovinismus (a později sympatie s rasovými teoriemi nacismu), který zase začal Rusy, Židy a Poláky označovat za úhlavní nepřátele Ukrajinců, což vedlo ke strašlivým krvavým střetům hlavně za druhé světové války.

V meziválečném obdobím ovšem ruští bolševici uznali existenci ukrajinského národa a ukrajinštiny jako samostatného jazyka, takže v rámci SSSR mohla vzniknou Ukrajinská SSR jako první trvalý ukrajinský stát. Z něho vznikla dnešní Ukrajina. A ta má hlavně na západě část obyvatel, která se hlásí k dědictví ukrajinského nacionalismu a šovinismu a odkazu banderovců (i s protiruskou nenávistí), a na východě obyvatelstvo, které spíše tíhne k představě přirozené vazby mezi Ruskem a Ukrajinou. Při převratu 2014 byla využita pro změnu vlády v Kyjevě právě ta šovinistická složka, která z ukrajinského šovinismu udělala následně oficiální státní ideologii, což pochopitelně vedlo k občanské válce na východě a odtržení Krymu. Ovšem to bylo zřejmě záměrem architektů tohoto převratu: vyvolat střet s Rusy a následně s Ruskem.

Takže Ukrajinci a Rusové jsou velmi blízké národy se společným historickým a kulturním dědictvím, pouze na jedné straně bylo zneužito šovinismu a na druhé imperiální nostalgie, troufám si tvrdit, že obé v cizích zájmech. Válka mezi nimi je stejně absurdní jako válka mezi námi a Slováky.